Těšíme se na prázdniny

Poslední měsíc v tomto školním roce jsme zahájili školou v přírodě, její průběh jste mohli sledovat v přechozím článku. Užili jsme si tu spoustu zábavy, ale nic netrvá věčně, a my se museli vrátit do školních lavic. Ale návrat to nebyl smutný, vždyť nás čekalo uzavírání pololetní klasifikace, které s sebou nese spousty testů, písemek, projektů, zkoušení…. a to my tedy můžem!  

Samozřejmě nebyl červen jen o písemkách a zkoušení, jen co jsme se vrátili za školy v přírodě, čekala na nás na školním hřišti lukostřelba. Po krátkém zaškolení to u školy vypadalo jako na Divokém západě. Šípy létaly s pozoruhodnou přesností a tak daleko, že všichni zvířecí obyvatelé sousední Stanice přírodovědců strachy o svůj život zalezli do kotců a odmítali z nich vystrčit čumák/zobák až do pozdních odpoledních hodin. Také jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací o různých typech luků a šípů, historii lukostřelby, všechno jsme si mohli pěkně naživo osahat.

Jedno čtvrteční dopoledne jsme na prknech, která znamenají svět, předvedli všem třídám prvního stupně mnoha cenami divadelní kritiky ověnčenou hru O námořníku Samovi. Hra plná krásných, vdavekchtivých mořských panen a urostlých vousatých námořníků měla obrovský úspěch. Nabídky mnoha předních pražských divadel již odmítáme...

Poslední červnový týden jsme se zúčastnili 2. ročníku Atletického dne, kde jsme házeli, skákali a běhali pro medaile, A že jich bylo! No, buďme upřímní, nemalou měrou k našim tak výborným sportovním výkonům přispěl systematický atleticko-turisticko-herní výcvik během již zmiňované školy v přírodě. Tímto ještě jednou děkujeme našim trenérům!

Třešinkou na dortu tohoto měsíce bude bezesporu zítřejší vysvědčení, ale zákusek v podobě výletu do dinoparku taky nebyl k zahození. Všichni dinosauři, které jsme během poznávací stezky v parku potkali, byli plastoví a velcí (o moc víc si toho o nich nepamatujeme, protože z mlhy stoupající z vod bývalého koupaliště Džbán se přímo před našima očima zjevily dva obrovské skákací hrady! Na těch jsme strávili zhruba 4567 vteřin, což je asi tak dvakrát víc než množství času, které jsme věnovali pozorování pohybujících se obyvatel druhohor. Naše nadšení z poskakování na hradech bylo tak veliké, že jsme svým hlasitým povykem přilákali jediného žijícího dinosaura na světě, který si nás přišel, připoután pevným řetězem ke svému páníčkovi, prohlédnout a očichat. V závěru výletu jsme ještě paní učitelce dělali radost vodními stříkajícími flintičkami.

Přejeme sobě i všem našim učitelům krásné prázdniny a už teď se těšíme, až se zase potkáme, tentokrát už jako páťáci😊